Svátek má: Ondřej

Komentáře

Jan Campbell

analytik, publicista

Mocní, ale nevšemocní

Hra života ve všech možných a nemožných, představitelných a nepředstavitelných formách se odehrává paralelně na bezpočetném množství scén: v přírodě, politice, hospodářství, vědě, kultuře, domácnosti, a v ne poslední řadě i v člověku samotném.

Protože nemůže sledovat současně vše vně a uvnitř sebe je přinucen si domýšlet, vymýšlet, představovat si, spoléhat se na intuici a v neposlední řadě dohánět nedostižné sběrem informace, dojmů, legend a mýtů – krátce: fake news. Proto klam a sebeklam tvoří jednou z nosných myšlenek hry života.

Ve hře života vystupují vyvolení, nevolení, protekční a další osoby, jimž čas od času přeje štěstěna. Jenom málokomu ale po celý život. V auditoriu hru sledují diváci: vzdělaní, polovzdělaní a nevzdělaní, platící, méně platící nebo neplatící. Jsou to občané, jimž pro spravedlnost v životě také čas od času přeje štěstěna formou pozitivního krátkodobého, delšího, někdy i celoživotního zážitku. Čtenářům příspěvku, kteří nemají čas, nebo chuť číst dále nabízím dvě reference na dobu, až přijde chuť, bude čas nebo se objeví vnitřní potřeba.
  1. Hra života - je dvoustavový, dvourozměrný celulární automat, který svým chováním připomíná vývoj společenství živých organismů. Odehrává se na matici buněk, jejíž stav předurčuje podobu hry v následujícím kroku.
  2. Hra života je také název knihy amerického psychologa (Harvard), filozofa a popularizátora psychedelické drogy LSD, Timothy Francis Leary (1920 – 1996). Vyšla v českém překladu Petra Pálenského (ISBN    80-7242-025-9).  
Obsah knihy odráží hloubku myšlení jednoho z nejoriginálnějších mužů tohoto století. Jeho heslo - zapnout, naladit, vypadnout (turn on, tune in, drop out) se stalo mottem hippies. Prezident Richard Milhous Nixon (1913 – 1994) ho nazval nejnebezpečnějším mužem v Americe. Po úniku z vězení za pomoci krajně levicové organizace Weatherman, ve kterém měl pobývat 20 let, se dostal přes Mexiko do Alžírska. Tam ho režim přinutil k odjezdu do Švýcarska, kde dostal politický azyl. Traduje se, že když je oslu dobře, pošli ho na led, zláme si nohu. Podobně jednal Leary v roce 1972: vydal se na tajnou dovolenou do Afghánistánu. Tam byl mocný, ale nevšemocný Leary chycen a předán Američanům a vězněn do roku 1976.

V osmdesátých letech se stal jedním z vizionářů internetu. Zabýval se mezilidskou komunikací, zavedl a popsal principy psychedelického sezení, známé jako set a setting. Byl inovátorem teorie kruhového modelu vědomí, později rozvinuté agnostickým filozofem Robertem Anton Wilsonem (1932 - 2007). Fortuna mi přála seznámit se s jeho dílem během studií jazykových, psychologických a jiných archetypů člověka, dříve než občané Santa Cruz v roce 1993 vyhlásili 23. červen za Den Roberta Antona Wilsona. Ve světě psychologie a psychedelických bádání přispěl svým výzkumem v 60. letech. Ve věznici Concord State Prison zkoumal v letech 1961 -1963 účinky psilocybinu na odsouzených vězních, a dokázal, že účinek psilocybinu snižuje kriminální chování recidivistů. V rozhovoru v rámci studie Leary uvedl, že hlavní lekcí experimentu ve vězení Concord bylo, že klíčem k dlouhodobému snížení celkové míry recidivy může být kombinace před uvolněním podávání skupinové psychoterapie s psilocybinem s komplexním následným programem po propuštění po vzoru skupin anonymních alkoholiků, který nabízí podporu propuštěným vězňům. Studie dospěla k závěru, že vzniklou empirickou otázku je třeba řešit v kontextu nového experimentu. Tak vznikla studie provedená výzkumníky z Alabamské univerzity (Birmingham) a LF Univerzity Johna Hopkinse. Studie shromáždila údaje o 25 622 jednotlivcích pod dohledem komunitních korekcí. Výsledky studie naznačují, že halucinogeny mohou podporovat abstinenci alkoholu a jiných drog a prosociální chování v populaci s vysokou mírou recidivy (Metzner, Ralph Reflections on the Concord Prison Experiment and the Follow-Up Study a další i v češtině).



S recidivou a recidivisty, tj. nepoučitelnými politiky, válečníky, finančníky, spekulanty apod. máme zkušeností více, než dost. Setkáváme se s nimi denně. Uvedení jsou závislí na moci. Protože závislost na moci psilocybin nesnižuje ani neléčí a mocní, ale nevšemocní to vědí, strádáme. Někteří krátce, druzí déle, někteří celoživotně. Osud a hra života jsou i proto plné otázek. Jednou z nich je: Proč je tomu tak, že mocní, ale nevšemocní námi vládnou?

Otázka je spojena s očekávanou smrtí americké liberální soudkyně a ikony Ruth Bader Ginsburg (1933 - 2020). Dnes (27.9) již víme, že prezident Trump využil smrt jako příležitost jednat rychle, aby subjektivně posílil své šance na znovuzvolení a objektivně posílil šance na zpomalení procesu liberalismu na míru dovolující udržet konzervativní hodnoty v americké společnosti. Proto navrhl v zahradě růží Bílého domu konzervativní soudkyni Amy Coney Barrett (1972) na uvolněné místo v nejvyšším soudu USA – Supreme Court.

Paní Barrettová je často označovaná jako originalistka a textualistka po jejím mentorovi a bývalému nadřízenému, soudci Antonin Scalia (1936 – 2016). Ten byl jedním z nejvlivnějších zastánců tzv. originalismu, tj. interpretace americké ústavy tak, jak by ji chápal člověk žijící v době její ratifikace. To představuje úkol nadmíru těžký a komplexní.

Protože včerejší návrh prezidenta Trump bude s pravděpodobností hraničící s jistotou přijat v Senátu, volba konzervativní soudkyně – matky pěti vlastních a dvou adoptovaných dětí a praktikující katoličky obohatí průběh hry života (amerického a spojenců) s prezidentem Trumpem, ale i bez něho. Hru amerického života obohatilo splnění jednoho ze snů Republikánů s pomocí dočasné fortuny ve formě smrti v pravý čas, třetího a rychlého jednání prezidenta ve věku při jmenování soudců, a výměna konsensu za střet. Ten bude dlouhodobý a bude se odehrávat podle logiky trvalé eskalace. Hra života s prvkem logiky trvalé eskalace bude více a častěji dokazovat, jak a proč jsou mocní – nevšemocní a proč nebudou námi vládnout věčně. V tom a ve skutečnosti, že žádný strom neroste do nebe, je naděje pro ty, co přijdou po mně a podobných seniorech a pochopí, oč se jedná. Souhlasu netřeba.

Jan Campbell