Svátek má: Jonáš

Komentáře

Zbyněk Fiala

žurnalista

Buď fit pro snížení emisí

Sněmovna schválila klíčový zákon pro modernizaci energetiky a Evropská komise představila návrh legislativy, jak snížit emise EU o 55 % do roku 2030.

Ještě není hotovo, ale víme, kam to míří. Ve Sněmovně prošla třetím čtením novela zákona o podporovaných zdrojích energie a Evropská komise zveřejnila návrh balíčku Fit for 55, tedy jakési kuchařky, jak snížit emise uhlíku o 55 procent do roku 2030 ve srovnání s rokem 1990. Český zákon míří do Senátu, ten může mít v lecčems jiný názor, a pak by to muselo do Sněmovny znovu. Ale možná se to do voleb stihne.

Evropská legislativa to bude mít složitější. Původním klimatickým cílem bylo snížení emisí o 40 procent, nyní se to tedy dramaticky zvyšuje na 55 procent. Návrhy čeká trnitá cesta, musí je podpořit také Evropský parlament a Evropská rada, tedy všechny národní reprezentace. Teprve pak se změní ve směrnice a nařízení, která budou transponována do legislativy jednotlivých zemí.

Čas letí a voda stoupá, jak praví jedno okřídlené rčení, planeta je stále teplejší, ale konkrétní reakce stále nic moc. K tomu, abychom nepřekročili přírůstek průměrné globální teploty o víc jak 1,5 stupně Celsia, bychom potřebovalo snížení emisí o 65 procent. Na druhou stranu, jakmile se průmysl, byznys a občané na nový klimatický režim pořádně rozcvičí, půjde to s pomoci konkurence samo.

Věnujme se nejprve novele českého zákona o podporovaných energiích. Ten vychází zmíněné směrnici na půl cesty, ale má ještě úkol navíc, vedle toho, koho podpoří, řeší i to, koho obere. Záměrem je napravit přehnanou podporu solárním baronům z let 2009 a 2010. Ta byla obecně považována za akci „politici sobě“, protože jen tak se dalo pochopit váhání s úpravou výkupních cen elektřiny ze solárů zatímco investiční náklady na panely padaly na polovinu i míň. Kdyby v tom politici nejeli tenkrát, nemuseli jsme ten problém řešit dnes.

Český přístup k nahrazování fosilních paliv tak byl docela komický. V době přehnané podpory jsme měli nejrychlejší přírůstky obnovitelných zdrojů na světě, bohužel za astronomickou cenu, která po dobu životnosti těchto zařízení měla stát přes bilion korun. Tedy jen na těch podporách, které měli původně platit jen spotřebitelé, než začal přispívat i stát. To velo k tomu, že se nové podpory úplně zastavily a Česko se rázem stalo unikátní zemí s nulovými přírůstky.

Doufejme, že nás nečeká další vlna takového odezdikezdizmu. České budovy patří k energeticky nejnáročnějším, ale s rekonstrukcemi se váhalo, protože by to ohrozilo byznys tepláren. Novela zákona o podpoře teď počítá s tím, že teplárny něco dostanou, aby se mohly do deseti let přizpůsobit.

Jenže i tohle může být rychlejší. Nové evropské požadavky urychlí potřebu energetické rekonstrukce budov a vedle toho mnohé obce i města budou sahat stále častěji také po vlastní energii z obnovitelných zdrojů. Energii bez zprostředkovatelů, bez nároků na zisk a v prostředí, kde jsou energetické úspory vítané a nekazí kšeft.

Nejde jen o kšeft tepláren. Rychlejší náhrada centrálních elektráren decentralizovanými obnovitelnými zdroji by rozmělnila trh s elektřinou pro vysněnou jadernou elektrárnu. Nebyla by potřeba, což by znamenalo, že nejsou potřeba ani lobbyisté, kteří za ni prolévají krev. Avšak očekávané zdražení uhlíku přinutí fosily, aby zavřeli krám mnohem dříve než roku 2038, jak navrhuje vláda. To jaderka nestihne. Životnost uhlí by se však mohla prodloužit nějakou tou dotací, jinými slovy, dotací na uhlík...

Tím už jsme trochu nahlédli do nových podmínek, které vytvoří evropská snaha o podstatně větší snížení uhlíkových emisí. Shrnující zprávu nabízí skupina občanských organizací Klimatická koalice, Centrum pro dopravu a energetiku, Greenpece a Hnutí Duha, ze které budu hodně čerpat v dalším textu. Jak uvádí, novému emisnímu cíli EU se mají přizpůsobit všechny klíčové sektory, zvyšují se cíle pro energii z obnovitelných zdrojů, reformou projde systém obchodování s emisními povolenkami a zavádí se mechanismus „uhlíkového cla“.

Balík energeticko-klimatických opatření, který EK představila pod názvem Fit for 55, obsahuje celkem 13 aktualizovaných nebo úplně nových směrnic a nařízení. V zásadě jde o dva okruhy problémů, jeden představuje působení trhem, přes cenu uhlíku, tedy prostřednictvím obchodování s uhlíkovými povolenkami. Druhý postupuje přes regulaci, postupné závazné snižování emisí, které jdou mimo trh. Tomu se říká „sdílení úsilí“.

Trhu zatím podléhá 40 % emisí v EU a určuje se tak cena uhlíku zejména v energetice a průmyslu. Část povolenek však byla rozdávána, obchodovalo se jen s potřebou navíc. Ceny povolenek proto teprve teď přesáhly 50 euro za tunu emisí. Nevládní organizace vyzývaly EU, aby v rámci revize odstranila z trhu 450 milionů emisních povolenek, zrušila bezplatné přidělování povolenek průmyslovým podnikům a zavedla minimální cenu jedné povolenky. K tomu však nedošlo.

„Sdílení úsilí“ se týká především dopravy, budov, odpadů a zemědělství. Česká republika měla dosud za cíl snížit v období 2021-2030 emise v těchto sektorech o 14 % oproti roku 2005. Nový návrh zvyšuje český cíl na 26 %, tedy skoro na dvojnásobek. Regulace v sektorech budov a silniční dopravy bude nyní nově podpořena i trhem,  protože tam bude zároveň fungovat nový samostatný systém obchodování s emisemi.

Některé státy, např. Polsko, vyjádřily obavy z dopadu tohoto opatření na nejchudší domácnosti v Evropě. Evropská komise proto zavádí sociální fond, do kterého poplyne čtvrtina očekávaných výnosů z emisních obchodů v sektorech silniční dopravy a budov.

Cílový podíl obnovitelných zdrojů se zvyšuje z aktuálních 32 % na 40 %. To není moc, ale pro Česko to může znamenat velký skok, protože zatím jsme váhali („u nás slunce nesvítí a vítr nefouká“). Výrazně pocítíme, že od roku 2035 by měly mít nulové emise všechny nově prodávané automobily v EU. Velký skok čeká i budovy veřejného sektoru, protože se budou závazné renovovat tempem 3 % ročně, tedy o polovinu rychleji než dosud.

Hranice EU přesahuje „uhlíkové clo“ neboli uhlíkové vyrovnání na hranicích (CBAM). Bude uloženo na některé emisně náročné produkty, např. cement, hliník, ocel a další ze zemí s nižšími emisními limity, aby se zabránilo jejich neférovému konkurenčnímu zvýhodnění.  



Tolik zpráva, nyní ještě komentáře nevládek:

Kateřina Davidová z Centra pro dopravu a energetiku řekla: „Balíček Fit for 55 je pro Českou republiku obrovskou příležitostí k modernizaci ekonomiky. Spolu s legislativními změnami totiž budeme mít k dispozici přibližně 1 bilion korun v průběhu příštích deseti let na investice do dekarbonizace. Česká vláda se toho musí zodpovědně chopit a zajistit, že ve snižování emisí nezůstaneme pozadu. Je klíčové investovat dostupné prostředky strategicky, efektivně a transparentně. Jen tak si můžeme zajistit konkurenceschopnost na další desetiletí.“

Jiří Jeřábek, koordinátor klimatické kampaně Greenpeace ČR, uvádí: „Na první pohled vypadá celý balíček legislativních návrhů ambiciózně, např. zcela nový je návrh na zdanění leteckého benzínu, návrh na uhlíkové clo či postupný konec fosilních paliv v dopravě. Bohužel, některé návrhy představují ústupek fosilnímu průmyslu v podobě pomalého zavádění či různých výjimek. Zásadní bude, v jaké finální podobě legislativu schválí zástupci členských států a Evropského parlamentu.“

Jiří Koželouh, vedoucí energetického programu Hnutí DUHA, říká: „Nové návrhy Evropské komise jsou hlavně velkou příležitostí pro snížení našich rekordních emisí skleníkových plynů a vyčištění našeho ovzduší, které je vlivem zastaralého vytápění, uhelné energetiky a dopravy druhé nejhorší v EU. Je to zároveň příležitost pro český průmysl, který bude energetiku i dopravu modernizovat.  Ale je nutné všechna opatření uchopit sociálně citlivě a transformaci nastavit spravedlivě. Dotace na zateplování, nové kotle či fotovoltaické panely a odborná pomoc s jejich jednoduchým získáním musí být dostupné zejména rodinám s nízkými příjmy, aby se mohly vymanit ze závislosti na stále dražších fosilních palivech.“

Jitka Martínková z Klimatické koalice, dodává: „Legislativní balík Fit for 55 je výrazným posunem směrem k dekarbonizaci Evropy. Je ale škoda, že jeho předmětem není cíl ve výši 65 % navrhovaný původně Evropským parlamentem. Ten by reálněji odpovídal závazkům učiněným v rámci Pařížské dohody. Míč teď bude na straně Evropského parlamentu a jednotlivých členských států. Jednání o finální podobě dnes představené legislativy budou probíhat i v době českého předsednictví EU. Máme tak jedinečnou příležitost přispět k tomu, že případné změny dnešního návrhu budou směřovat spíše k větší klimatické zodpovědnosti a nikoli naopak.“

Zbyněk Fiala