Svátek má: Matěj

Politika

Velikost textu:

Zdeněk Zbořil: Vítání prezidenta v Bílém domě

Zdeněk Zbořil: Vítání prezidenta v Bílém domě

Boba Woodwarda není třeba po jeho půlstoletí trvající novinářské a spisovatelské činnosti, a zkušenostech prominentního reportéra a komentátora  Washington Post,  připomínat ani českým čtenářům, píše Zdeněk Zbořil v komentáři pro Prvnizpravy.cz.

Zdeněk Zbořil, politolog
20. ledna 2021 - 03:20

Spíše si ho asi pamatují z doby, kdy společně se svým kolegou Carl Bernsteinem hráli hru o bytí a nebytí prezidenta, ve Spojených státech tehdy  nazývaného Tricky Dick,  a podařilo se jim ho obelstít a nakonec vypudit  z Bílého domu.

Robert Upshur Woodward už od roku 1971 pracoval ve  Washington Post. O rok později začal sbírat materiály k aféře Watergate a po dalším roce, ještě před pádem Richarda Nixona,  dostal za svou investigativní premiéru Pulitzerovu cenu.

V České republice jsme už v roce 2004 mohli číst jeho knihu Bushova válka  (v originálu Bush at War, 2002), která popisuje dění v Bílém domě před a po 11.září 2001, na počátku války proti terorismu a příprav  vojensko-policejní akce v Afghánistánu. Po  úspěchu této knihy následovala  práce o útoku na Irák, vydaná  pod titulem Plan of Attack, (2004) a tu třetí publikoval, opět po dvou letech, pod názvem State of Denial (Stát nebo Stav zapírání, 2006),  která byla uváděna jako součást trilogie Bush at War III. Jejím obsahem byla opět kritika prezidenta  a závažná obvinění, že záměrně utajoval různé informace, aby mohl  v Iráku válčit.

Jiná Woodwardova  práce měla  charakteristický název Válka uvnitř. Tajné dějiny Bílého domu v letech 2006-2008  (The War within. Secret history of White House) slibovala,  už svým názvem,  pohled do zákulisí americké politiky. Asi nás bude zajímat, že šlo především o politiku zahraniční a bezpečnostní. Její uvedení na trh  doprovázela informace, opět  jako  z deep throat,  že Bílý dům odposlouchával iráckého prezidenta Núrího al-Malíkího. Ten  protestoval,  žádal o vysvětlení a snad dodnes  není jasné, zda šlo o skutečně důležitou událost nebo o mediální výpomoc Woodwardovi.

Hlavním tématem jeho knih jsou vztahy v Bílém domě,  nedůvěra vojáků  k vojensko-strategickému uvažování prezidenta, a to vše má byt doloženo na  záznamech tajných rozhovorů a  informací  z neméně tajných zdrojů – vše na horizontu pavoučí sítě, jako by utkané z perzonifikovaných  symbolů Bílého domu, Pentagonu, State Departmentu, zpravodajských služeb a armádního velení. Reprezentanty různých politik těchto institucí jsou vždy prezident, státní tajemnice nebo tajemník, ministr obrany a viceprezident. Ti všichni jednají v hlubokém utajení v době, kdy jsme při  výletní jízdě  autem  naváděni k jakémukoli cíli,   a kdy jsou miliony klíčových slov registrovány snad všemi významnějšími zpravodajskými službami.

Proto se nám může zdát hra s odposlechy a s utajovanými skutečnostmi nebo  s tajnými dějinami, trochu dětinská. A není snadné ověřit si, zda informace, přepisy dialogů a  zápisů z různých jednání v Bílém domě jsou jenom součástí political fiction,  nebo zda se autor dostal k jiným zdrojům, které necituje. A zda se vlastně nejedná jen o hru na transparentnost , tolik oblíbenou konzumenty americké demokracie. A nejen jimi. Woodwardovy texty si můžeme koupit snad na všech letištích světa jako četbu do daleko letícímu aeroplánu,

Texty jeho knih jsou obvykle děleny do krátkých kapitol, popisů  událostí řazených chronologicky.  Důležité nejsou  jejich názvy, ale význam má jejich umístění na časové ose citací, jak se objevují v rozhovorech, interview  a komentářích. Zjistit, jak vysoká je  jejich důvěryhodnost má zvýšit poznámky a odkazy. Ty jsou většinou sděleními, např..: …tento text je postaven na několika interview  (obvykle se uvádí jejich počet) z první ruky nebo na vlastních již publikovaných analýzách. Hojné jsou ovšem i ….autorovy analýzy a poznámky datovaných dokumentů označených jako Tajné.  Bývají zde i soubory   komentovaných fotografií, spíše  ilustrativní než dokumentární povahy.



Čtení textu je skoro vždy zážitkem. Autor prodává veškerou svou letitou zkušenost politického komentátora, umí pracovat s přímou řečí a i když je kritický k různým politikům,  ponechává na čtenáři, aby rozhodl,  zda si zaslouží pozornosti či nikoli.

Autor také komentuje, nikoli jen posměšně, třeba Bushovu rétoriku, která je jakousi směsí náboženského vytržení a  nadšení pro sportovní terminologii  a opět nechává na čtenáři, aby dosluhujícího prezidenta  obdivoval nebo odsuzoval.

V jednom textu své knihy Válka uvnitř. Tajné dějiny Bílého domu (The War Within. A Secret White House History 2006-2008, Simon&Schuster 2008) např. tvrdí,  že vyčerpávající války o kontrolu nad ropnými zdroji Blízkého a Středního východu  využijí vyčkávající Rusko, Čína  Indie, anebo dokonce i partneři USA v Evropě. Nepřekvapí nás ani jeho přesvědčení, že i když se  v konfliktech Spojených států  a v Bílém domě  odehrává cokoliv, prezident vždy odchází do historie a od ledna nového roku nový prezident, demokrat nebo republikán,  se musí ujmout  dědictví svého předchůdce na úrovni organizačních, vojenských, politických a vůdcovských opatření a příliš  mu nepomohou  stranické slogany o politice změny, zbožná přání o vývozu demokracie a v dnešních dnech o sjednocení rozdělené země. Zejména ve dnech, kdy předání funkce prezidenta musí asistovat více než 20 tis. do polních uniforem navlečených příslušníků Národní gardy.

Woodward ve svém zábavném čtení už věnoval Donaldu Trumpovi svou pozornost v souboru svých úvah publikovaných v roce 2016 pod názvem Strach: Donald Trump v Bílém domě (Fear…,2016) a snad i námi ještě nepřečtenou zatím poslední svou knihu Rage (Vztek, 9/2020). Už jejich názvy napovídají, že nebudou neúspěšné. A jak to ve Spojených státech bývá,  nepřehlédne je ani Hollywood v jejich originálech nebo jako inspiraci. Dokonce se nám zdá, že první verze scénáře se začíná psát už v těchto dnech.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)